Dovolili jsme si malou rebélii a nenahlásili skupinu spoléhajíc na dobré srdce průvodčího. Naše kalkulace vyšla. Díky obrovské skupině jsme zachránili skomírající České dráhy před bankrotem. Pro někoho unikátní zážitek z dopravy kolejovým vozidlem umocnil vstup do skalního města u nádherného jezírka. Po zbytek dne vlastně krása střídala nádheru. Skalní útvary jako Cukrová homole, Milenci, Starosta a Starostová a desítky dalších nám lemovaly celou cestu. Velký úspěch sklidila i projížďka lodičkou po jezírku s poutavým vyprávěním kapitána. Po průchodu Vlčí roklí jsme zvolili náročnější cestu (po rovině to nemá cenu). Tep sice po výstupu občas dosahoval frekvence šicího stroje, ale odměnou nám byly dechberoucí vyhlídky na skalní masivy. V poobědových hodinách jsme se ještě rozdělili na dvě skupinky. První již pomalu zamířila na ubikaci a druhý oddíl Vlčáků ještě ztrestal svoji přítomností rozhlednu Čáp a další skalní okruh. Odměnou za delší trasu pak byla návštěva města Teplice nad Metují a všem bych přál vidět tu dětskou radost v očích při zjištění, že je ještě otevřená večerka, tudíž je možné doplnit zásoby a odložit si zbytečné finance. Regály po nájezdu našich kobylek doplňují ještě teď. Po večeři následovala zajímavá přednáška o včelách vedená místním včelařem. No a teď již naši včelí medvídci spinkají. Doufejme.