Turisticko-adaptační kurz DEN PÁTÝ A ŠESTÝ

Hoši a děvčata, zatlačte slzy, jdeme do finále. Po nezřízeném ranním příjmu kalorií jsme pročesali místní hvozdy s cílem nasbírat dřevní hmotu na večerní oheň. Jelikož bylo díky poctivé práci našich mravenečků dílo hnedle hotové, zbyl čas i na kvalitní pohybovou kratochvíli. Následoval dřívější chutný pokrm a přesun na nádraží. Jízda špičkovými vozy udivila nejednoho žáka. Rychlé přemístění z vlakové zastávky do Police nad Metují, to již vstoupil do hry manuální pohon – chůze. V muzeu legendární stavebnice Merkur na nás byli nachystáni. Při skládání pavouka jsme procvičili naši jemnou motoriku a mnoho z nás i trpělivost.

Poutavý výklad, odložení horentní sumy v místním kšeftu a hurá na Ostaš. Děti moje, skalní labyrint Ostaš je vskutku nádherné místečko. Rozhodně přijďte pobejt, to je vám taková krása. Sestup do nížin a návštěva pasoucích se krav. Za šera jsme dokráčeli na vlakovou zastávku a již za tmy jsme poté dokráčeli při svitu čelovek do penzionu na pořádný „gáblík“. Neměli jsme dost, podpálili jsme pořádný fajrák, opekli kvalitní uzeninu místní provenience a pak zavzpomínali na obvyklou podzimní kratochvíli našich předků. Přátelé, my jsme totiž naházeli do popela brambory. Teď ráno si je půjdeme vyzvednout a hezky se solí je pozřeme. Dopoledne pak již jen sbalíme, provedeme generální úklid a pofrčíme do Kostelce. Přijeďte si pro nás. Díky. Ještě mi dovolte na tomto místě poděkovat vedení ZŠ, provozovatelům penzionu Metuje, dopravcům, všem účastníkům a v neposlední řadě pedagogům (těm suplujícím a hlavně těm pečujícím na turisticko-adaptačním kurzu: Jindřišce Havlíčkové, Janě Hejtmánkové, Josefu Fouskovi a Radku Chvojkovi). Díky. Martin Zeman