Turisticko-adaptační kurz 2026 - den první


21.09.2026

Nedělní ranní náměstí ožilo nezvyklým ruchem, šesťáci se svými rodiči vyčkávali na příjezd autobusů, který je odveze na „adapťák“. Pro někoho je to poprvé a jiní jsou zkušení matadoři.

A konečně nastala ta chvíle – kufry jsou naloženy, děti také (snad ?) a jedéém…

Hned za Kroupou první očekávaná věc – vyndávají se první řízky z mnoha, jedeme dál, při vjezdu na dálnici je potřeba první čůrání – musíme vydržet až do Hradce na čerpací stanici. Po hygienické pauze zase dál a „pane učiteli, paní učitelko, kdy už tam budem?“

Po tradiční odpovědi „za pět hodin jsme v půlce“ dotazy odpadají a my se blížíme k našemu prvnímu cíli – zámku Ratibořice. Tady v parku obědváme, je fascinující, kolik řízků a toastů s sebou ty děti mají, nezbytná návštěva toalet a konečně vycházka směr Babiččino údolí.

První zážitek, po louce běží párek srnčí zvěře a někteří křičí „zajíc, paní učitelko, zajíc“. Po tomto vzrušení ukrajujeme cestu a blížíme se k Rudrovu mlýnu, zapomněl jsem na slepýše. Konečně naše hladová a žíznivá karavana dorazila k oáze…

Malinovka, buchty atd. zachránily naše pocestné před jistou smrtí hladem a žízní…

A už zas na cestu, po informacích, doufejme, že ne zbytečných, jako: kdo byla Božena Němcová, proč Babiččino údolí, jak se jmenuje ta řeka, co tudy teče, k čemu sloužily ty kameny, kdo byla Viktorka a proč se říká Viktorčin splav, a tak dále, jdeme ke splavu.

Cestou od splavu první očekávaná věc – ztratil se mobil. Naštěstí ten zapomenutý mobil na navigaci splavu pozorný dospělý nálezce vrátil, a tak se vše v dobré zvrátilo.

Potom už jen nuda, „paní učitelko, a kdy už tam budeeem?“ Radostné očekávání se naplnilo, my sedli do autobusu a tradááá do Teplic.

Do penzionu jsme přijeli po třetí hodině, ubytovali se a po cca hodině jsme šli obhlédnout terén – došli jsme ke vstupu do skal a pomalu se vraceli zpět. Po asi půlkilometru se stalo očekávané – „paní učitelko, já jsem tam nechala mobil.“ A tak obětavá paní učitelka zanechala své děti, lidské GPS, a spěchala nazpět s nebohou dívčinou…

Ale i tady dobrý člověk ještě žije, tedy mobil se vrátil do rukou majitelky.

V penzionu jsme se zkulturnili a rychle na večeři, před ní proběhlo poučení o chování v penzionu a na TAK zvláště (musím říct, že ne úspěšné, ale to se poddá) a po večeři sportovně herní aktivity – v tělocvičně mají nové stoly na pinčes), v půl desáté proběhla večerní hygiena a ve 22:00 večerka.

Fotogalerie / TAK - neděle 20.9.2026


← zpět na seznam článků